listopad 2022
Už v roce 2021 jsem se nominoval na mistrovství světa, dokonce to bylo za ten rok myslím i víckrát a loni jsem se na Hawaii vyloženě těšil. Jenže přišel kovid a společně s drahou letenkou a ubytováním jsme nakonec měli jasno. Chtěli jsme si to užít bez roušek a naplno, bez jakýkoliv omezení za tu cenu. Nakonec jsme si nechali převést startovné sem do Molvena a neudělali jsme chybu.
Byl jsme trochu na vážkách, co tam letos předvedu, protože jsem se letos nenominoval a byl jsem rád, že mám loňský slot. Měl jsem nějaké očekávání a po projetí trati jsem si říkal, že by to mohlo jít, ale pak začalo hodně pršet, trať se změnila k nepoznání, takže bylo všechno jinak. Plavání v průzračné vodě bylo super, díky mé kratší levé ruce dělám menší záběr a ve vodě si vidím na hodinky. Zdálo se mi, že plavu pomalu, ale tempo jsem měl dobrý, nakonec, když jsem plaval rovně na bójku, tak se mi i poprvé stalo, že jsem předplavával závodníky. Depo mi také docela šlo a už jsem jel na kole. Závodil jsem na rockrideru, kterému jsme ještě před závodem měnili pláště, měl jsem tam ještě původní z výroby a na to bahno byly hodně sjeté. Měl jsem připravené kolo Cannondale, ale cestou ze Španělska nám kola ve Francii nějací šmejdi ukradli. Naštěstí jsme si sehnali náhradní. Já měl svého tréninkového Rockrideru a Štěpánka půjčené od Helči E. Do Molvena jelo hodně Čechů, kamarádů a všichni se nám snažili všemožně pomáhat. Jsme opět v bikové části, zatím není bahno a na 5. km předjíždím skvěle jedoucího brášku, na 7. mi někdo říká „to si děláš prdel“. Byl jsem jak v transu, ani jsem nevěděl kdo to je. Kousek dál byl i Tomáš Strnad, který mě podpořil, a tak jsem jel spokojeně dál. Bylo to hezké, vždycky jsem rád, když vidím někoho známého a vím, jak na tom zhruba jsem , protože na plavání se nemám šanci zorientovat, než vylezu všichni už jsou pryč přišla blátivá sekce a jel jsem co to šlo, věděl jsem, že jsou na trati i krátké výjezdy, takže jsem to pod kopcem rozdupal, co to šlo a snažil se neslézat. Jakmile se běželo vedle kola nabalily se bahnem kufry na botech a nešlo kov rychle nášlapnout. Co jsem získal do kopce, z kopce bylo před námi hodně opatrných lidí, nechtěl jsem je zranit, tak jsem raději s kolem běžel a předbíhal. Bláto zastavilo kola, musel jsem za jízdy prstem bahno vyšťourat, až mě to zastavilo úplně. Po asfaltu jsem to obouchal a jel. Ještě jsem v prvním kole stihl ze sjezdu jít přes řidítka, jak mi to podklouzlo, ale ve druhém kole bláto začalo usychat a to bylo teprve jízda. Mamka byla hodně slyšet a fandila, nechtěl jsem jí zklamat vlastně ani sám sebe… Jediný nejistý moment byl před depem. Seskočil jsem z kola a běžel. Něco na mě křičel rozhodčí, ale anglicky mi to moc nešlo, ale pochopil jsem, že můžu ještě jet. Depo bylo dlouhé, takže jsem ještě nasedl na kolo a zbylých cca 200m ještě dojel. Na běh jsem si nechával ještě nějakou sílu. Ze začátku mi to moc nešlo, pak jsem se rozběhnul, ale přišly křeče. To je konec, nevzal jsem si magnézium s sebou a to vím, že na to docela trpím… sakra, co teď? Šel jsem pěšky…, to nejde…, dal jsem si ruce na nohy propnul je a snažil se je přimět běžet. Šlo to. Najednou jsem to zase rozběhl. Měl jsem ohromnou radost, naskočila mi husina a zase jsem si to v těch krásných horách užíval. Byl to skvělý zážitek. Na stejném místě jsme byli i loni to bylo ME ITU. Kluci trať ještě vylepšili, ale poctivá teda byla už i loni. Poslední kopeček dolů, rovinka, už slyším mamku, jak fandí a běžím do cíle. Vůbec nevím, jak jsem dokončil, vidím jen spokojenou Štěpánku v cíli, startovala Elite hodinu předu námi. Za chvíli přibíhá Tomáš. Moc jsem nevěřil v dobrý výsledek, ale všechno se to tak nějak povedlo, a i když jsem chtěl být překvapený až do vyhlášení večer, řekli mi to Vyhrál jsem v kategorii 25-29 let své group na mém prvním startu na MS jsem spokojený, a i přes to špatné, co se stalo cestou, šťastný. Vždyť, když pominu ten jeden moment zažili jsme toho tak moc krásného… a užili si skvělou dovolenou.
Děkuji všem, co nám pomáhali, fandili a věřili, rodině, kamarádům, týmu ELEVEN Head CST Cyklolive, obci Provodín za finanční dar a autu, že nás na tak dlouhé cestě nenechalo ve štychu, i s vytlučeným okénkem jsme dojeli a sjeté gumy bouchly až doma, to bylo štěstí.
Petr Cmunt